Proč je důležité BÝT SAMA SEBOU

Být sama sebou je jedna ze základních svobod, které máme, ale často nevyužíváme. 
Od dětství se učíme žít role a navlékat masky podle aktuální potřeby proto, aby se nám „lépe“ žilo, abychom lépe zapadly do společnosti, aby nás měli rádi.
Přeci základní naší touhou je někam patřit, být přijati, být součástí…Jsme společenským tvorem, o samotě se nám špatně žije…

Role a masky jako základní naučený model žití

Pokud ale nezapadáme do určeného modelu, pak tam přeci nemůžeme zapadat do společenského očekávání.
Nelíbíme se ostatním, nerozumíme si s nimi a stáváme se vyděděnci.
A na to rozhodně nejsme připravení. A tak na sebe během jediného dne bereme spoustu rolí, které nám slouží k dosahování úspěchu, vytoužených cílů, pomoci, drobných ústupků nebo přijetí. Tolik naše motivace a naučené role.

Potíž je v tom, že časem pod těmi nánosy masek a rolí, začneme pomalu ale jistě ztrácet vědomí toho, kdo skutečně jsme. Zapomeneme na naší autenticitu a na to, co je pro nás skutečně důležité.
Potřeby a nároky ostatních se pro nás stávají důležitější než to, co potřebujeme my. Na péči o své potřeby a hodnoty jaksi v tom všem nezbývá čas.
Přesně v tenhle moment se opravdu musíme zastavit a začít hledat svou autenticitu, svou pravou hodnotu a svou cestu.

Použiji jednoduchý příklad. Ve chvíli, kdy chci získat partnera, udělám na vytouženém rande maximum proto, abych se mu zalíbila. Podvědomě nechci nic hrát, jen se mi líbí a už nechci být sama. A tak mu ze strachu, že nejsem dost dobrá, ukazuji obraz, který si myslím, že chce vidět. Prodávám mu klam, prázdný obraz bez hloubky, který ve skutečnosti neexistuje. Když se mi vztah o pár týdnů, měsíců, let…rozpadne, divím se co se stalo?
Prodala jsem iluzi a teď se mi v ní nechce žít. Nedostávám, co potřebuji, ani nemůžu. Nikdy jsem neřekla, co skutečně potřebuji. Velmi pravděpodobně jsem to ani nevěděla. Asi to nevím ani teď, jen vím, že to není zrovna tohle, protože v tomhle mi není dobře.

Nepřijetí sebe sama vede k nespokojenosti

Neustála hra a předstírání před okolím i sám sebou nebuduje pevné základy. Hrajeme i před sebou sama, sami si vytváříme domnělý obraz, toho, jací jsme, ale spíše to je jací bychom chtěli být. Jsme vyčerpaní už jen tím neustálým předstíráním. Nedovolujeme si, se cítit. Utíkáme před pocity nepohody do činnosti a různých aktivit, předstíráme, jak se máme fajn, jen abychom nemuseli cítit sebe sama a to jak nám ve skutečnosti je. Přitom opak je pravdou. Všechno začíná uvědoměním toho, kdo skutečně jsem.

Proč tedy být sama sebou?

V prvé řadě, jakmile přestanete hrát své role, neskutečně se nám uleví. A pak…pak se to na vás začne valit. Smutek, vztek, bolest, všechny emoce, které jste doposud potlačovali, dostanou prostor se dostat na povrch, jít ven. Konečně začnete cítit, co všechno jste se tak moc snažili přejít. Na chvíli se z toho může zatočit hlava. Cestou je ale si ty emoce prožít, sama, nebo lépe za podpory někoho, komu věříte. Jakmile se dostanete přes všechny ty emoční nánosy, začnete odkrývat svou pravou podstatu. S každou emocí, kterou prožijete, přijde uvědomění a postupně si poskládáte základní obraz.

Důležité je pokračovat. Rozpomínat se, poznávat se a ctít se. Ctít své emoce, své pocity, svou energii. Smířit se sebou. V poznání sebe sama najdete svou obrovskou sílu, své jedinečné dary, hodnotu a životní priority. Věci začnou dávat smysl. Váš život začne dávat smysl a postupně, jak se budete poznávat pochopíte, kudy a kam se chcete ubírat dál.

Neznamená to pálit mosty a měnit okamžitě celý život. Znamená to změnit přístup k sobě, ke svým hodnotám a tím pozvolna proměňovat svou realitu, aby byla v souladu s vámi a vaší duší.
Jakmile se začneme měnit my, začne se naprosto přirozeně měnit i naše okolí ve stylu: „Více si vážíš sebe? Fajn, je to příjemné, vyzařuješ jinak. Tohle můžu zkusit taky.“ „Potřebuješ pomoc? Moc rád, budu potřebný, když ti potom bude lépe.“…..

Jak se poznat a být sama sebou?

Metod je mnoho, od těch více esoterických v podobě výkladů numerologie, astrologie, sabiánských symbolů, human design až po sezení s psychologem, koučem nebo průvodcem. Možnost hledat ve svých hloubkách sama, se samozřejmě nabízí také. V takovém případě je výborná metoda hluboké introspekce za pomoci psaní deníků, osobních rozmluv na diktafon, nebo před zrcadlem, meditace, prostupování do hloubky cítěných emocí. Co je vám osobně vlastní..

Důležité je se na tu cestu vydat a naslouchat jejím aha momentům. Naslouchejte sobě, svému vnímání, svému tělu.

Osobní příběh

Já osobně jsem se hledala mnoho let. Toužila jsem znát, kdo jsem a zároveň jsem bytostně toužila být milovaná. Nechápala jsem svou vnitřní hodnotu, ani velikost, proto jsem se snažila připodobňovat těm, kteří pro mě byli důležití. Neustálé opakovaní od mých duchovních učitelů: “ Už prostě buď sama sebou,“ mě neskutečně vytáčelo. Nikdo mi vlastně neřekl, jak to udělat a přitom se tvářili, že je to nejjednodušší na světě. 😀

A tak jsem začala od píky. Neustále jsem si kladla otázky a pozorovala své reakce, co to se mnou dělá. Prozkoumávala jsem svou ženskost, její přirozenost a dary. Využila jsem k tomu všechny metody, které jsem v průběhu let nasbírala ve všemožných kurzech, studiích filosofických a duchovních nauk, ve své praxi i v běžném životě. Dnes vám díky tomu předkládám ucelený kurz zaměřený na hluboké prozkoumávání pravé ženské podstaty i jejich jednotlivostí vycházející z vaší vlastní energie, z vaší podstaty bytí, kurz Celistvá žena.

Jsem žena, to vím s jistotou, a ke svému autentickému bytí, potřebuji cele přijmout svou ženskost a její dary.
Tady potřebujeme začít.